1. Cesta k prázdnotě a svobodě
Smyslem meditace není něco získat, ale věci odložit. Meditace nás uvolňuje z našich rolí a z vězení naší vlastní osobnosti. Tím že své části přijmeme. Sjednotíme se. Když utichne potřeba neustále se s něčím ztotožňovat – ať už s egem, nebo i s duchovními naukami – zůstane jen čistá přítomnost.
Osvobození od forem: Skutečné sebepoznání přichází ve chvíli, kdy odložíš jakoukoli duchovní formu a zůstaneš jen ty sám. Stejně jako postupně zpracuješ své emoce, až v tobě přestanou rezonovat a vyvolají mír, tak nakonec odejdou i samotné nauky. Splní svůj účel a ty už je nepotřebuješ držet.
Síla prázdnoty: Všechno, co se týká našeho vnitřního prožitku, nám musí být obrazně vzato, abychom zůstali prázdní a šťastní. Teprve když jsme prázdní, věci se začnou dít samy. Naplnění vnitřních potřeb vede k uvědomění, kdy už o život neusilujeme, ale život se nám prostě děje.
Všechno a nic: Nepatří ti věci, místa ani směry. Nic ti nepatří. Kořeny a uzemnění neleží v realitě kolem tebe, ale nejdříve uvnitř tebe samého.
2. Umění meditace: Čím méně, tím lépe
Pokud v meditaci usilujeme o dosažení určitého stavu nebo energie, vnímáme ji jako oddělenou od nás. Ale to je iluze. My už ten stav máme uvnitř. Nemůžeme získat nebo najít, co vnímáme jako cizí. Začněme se ladit na to, co už je naše, a opusťme usilování.
Čím méně informací tvá meditace má, tím lépe. Stačí tak málo:
1 Jenom se posadit.
2 Zavřít oči.
3 Uvědomit si svou pozornost. Myšlenky nechat běžet.
4 Všimnout si svého těla, naladit se na jeho dech.
V tu chvíli začínáš svou pozornost používat plně vědomě.
3. Esence, karma a léčení protipólem
Náš vývoj zásadně ovlivňuje prenatální období a první dny po narození. Tento první „zbluňk do vody“ a jeho vliv je naše karma – místo, kde platí duchovní i fyzikální zákony. Cesta z tohoto podmínění však nevede skrze boj.
Přijetí vlastních částí: Nezlobím se na sebe ani na ty své části, které vnímám jako slabé, temné nebo zraněné. Jen se na ně musíme podívat. Jakoby si jich všimnout. Dát jim pozornost. Vědomá pozornost léčí. Místo boje si v té unavené části sebe sama můžu představit silové zvíře nebo krásný prožitek.
Léčení protipólem: Emoce se léčí vždy svým protipólem. Když ji přijmeme, tak tělo, naše podvědomí vytváří taky emoci. Opačnou láskyplnou. V tu chvíli přistoupíme k sobě jinak než to děláme běžně. Egem se nemusíme složitě zabývat – pokud mu nedáváme pozornost, samovolně se rozpustí v čistém prožívání sebe sama.
Záblesk čisté reality: Představ si to, co máš v životě rád. Nalaď se na svou esenci a přijmi ji. Představ si bílý plamen a v něm semínko. To semínko jsi ty, tvé čisté vědomí. Nech v sobě zaznít své ticho.
4. Odevzdání systému a kolektivní uzdravení
Stejně jako má své rodové kořeny každý jednotlivec, má je i celé lidstvo. Říkejme tomu „systém“. Andský šamanismus není víra, je to přesný popis tohoto fungování.
Tento systém je třeba v sobě vyléčit a odevzdat ho. Pokud ty staré, nefunkční kořeny nepustíme, zablokují nám energii Země a přibude nemocí. Proto je nesmírně důležitá nejen individuální praxe, ale i práce ve skupině, kde společně přispíváme k rozložení a odevzdání starých systémových struktur našich předků.